"Zeptal se, jestli si to raděj neprohlídnem spolu, jako chlapi." C

18:45 12. listopadu 2017

Ahoj, je mi skoro čtvrt století a rád bych s vámi sdílel svuj příběh. Vyrůstal jsem v normální české rodině. I když, vyrůstal jsem s oběma rodiči, což se mi poslední dobou zdá spíš vzácnost. Do svých necelých 10 let jsme byl vychováván jako jedináček, pak se narodila sestra.


Od malička jsem byl v křesťankém prostředí, ale křesťanství jsem nevnímal jako potřebu ve svém životě. Bylo to podle mě jen hodně zákazů a příkazů. Ale dost kamarádů byli křesťani, tak jsem byl dál součástí společenství. Cítil jsme se alespoň morálně lepší než lidi okolo mě a to mi stačilo.
Nikoho jsem nezabil, neokradl, myslel jsem, že jsem vlastně docela dobrej člověk. Jediné, co jsem si nebyl jistý, jestli je v mém životě v pořádku, byl můj vztah k pornografii. Myslím, že byla doba, když jsem byl závislý. To jsem ale svým křesťanským kámošům neřekl a kdykoli toto téma padlo, tak jsem se přetvařoval.
Když mi bylo asi 14 nebo 15 scházel jsme se s kamarádem. Bavili jsme se víc o tom, čemu věřím a tom, že by za mě Ježíš zemřel, vstal z mrtvých mne to přišlo jako moderní sci-fi.
V tomto období jsem uvěřil, že je to pravda. Dostal jsem se do cyklu: "Bůh mi odpustil moje hříchy minulé, ale musím se snažit, abych nedělal nové, aby mě Bůh miloval.". Byl to proces, ale pak jsem si uvědomil, že mě Bůh miluje úplně, tak mě nemůže milovat víc. Že jsem dostal něco, co jsem si nezasloužil, a proto si to nemůžu odzasloužit.
Díky Bohu jsem přestal i s pornografí. Ale jen na chvíli. Začal jsem chodit s nevěřící holkou, říkal jsem si: "Ona uvěří!". Přitom jsem se místo toho já vzdaloval, než aby se ona přibližovala. Pár kamarádů z křesťanského společenství se mnou mluvilo o tom, co o tom říká Bible, o mých prioritách apod. Uvědomil jsem si že sedím na dvou různých židlích. Věděl jsem že Boží nezasloužená láska je pro mne priorita a proto jsem se rozhodl vztah ukončit. 
Byly by to pro mne jednodušší, kdyby se ona rozešla se mnou, protože jsem ji miloval (měl fakt rád). Jakmile jsme se rozešli, spadl jsem znovu do pornografie.
V té době jsem dostal možnost 10 - denní brigády u rodinného známého na druhém konci republiky. Neváhal jsem a jel jsem. Bydlel jsem u něj. Jednou jsme byli nakupovat a viděl jsem, že si kupuje erotický časopis. Zeptal jsme se ho, jestli si ten časopis můžu půjčit. Odpověděl, že je to jen pro velký. Později se ale zeptal, jestli si to raděj neprohlídnem spolu, jako chlapi. 
Dřív jsme párkrát se koukali s klukama na porno, tak jsem řekl, po troše přemlouvání, tak jo. Ale on tím něco jiného, než jsem si já představoval. Ten večer mě sexuálně zneužil. Vlasně nevím, jestli jsem ho svýma předchozíma reakcema k tomu sám nevedl.
Hned po tom jsme ale věděl, že to je velký průser. Ale dlouho jsem o tom s nikým nemluvil. Asi jsem se za to styděl a nechtěl jsem si zkazit svou pověst "šikovnýho křesťanskýho kluka”. Jenže to všechno se ještě několikrát opakovalo. Nyní si vědomuju si, že jsem tenkrát byl do nějaké míry psychicky manipulovaný, ale v tom období jsem to neuvědomoval. Dokonce mě různými způsoby uplácel. Chtěl jsem to utnout, ale nešlo to. Nechtěl jsem aby se to mne někdo dozvěděl. Co by si o mne pomyslel?
Ukončili to až nějaké okolnostli, já sám jsem to nezvládl. Po čase jsem byl s tím kamárádem, na pivu (S tím se kterým jsme se bavili o Ježíši a co to prakticky znamená). Tomu jsem to poprvé řekl (nebyl jsem opilý).  Bylo to zvláštní říct to nahlas. Mluvil se mnou o pokání a odpuštění. Dodnes si nejsem jistý, jestli to jsem na tom měl nebo neměl spoluúčast. A jestli je to jen on, komu bych měl odpustit.
Dnes si pořád uvědomuju, že je to průser, ale vím, že si v tom můžu uvědomovat Boží lásku a odpuštění. Věřím tomu, že cenou každý hřích (každej průser) je trest. Věřím, ale taky tomu "sci-fi", že Ježíš, který byl bez hříchu, vzal na sebe moje hříchy a cena za tyto hříchy padla na něj.
Bůh mi odpustil všechno a nemusel. Proto jsem dokázal odpustit i já tomuto člověku.  Dokonce pociťuju touhu se s tímto člověkem potkat a říct mu že mu odpouštím, jen nevím, jestli je to to nejmoudřejší.  
Zakončil bych to jedním veřšem z Bible: (Bůh) Toho, který hřích nepoznal (Ježíše), za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. (2 Korintským 5:21)

Pokud prožíváš něco podobného, zkus to někomu říct. Fakt. Nebo napiš Lídě, nebo přímo mě. A pokud chceš pokecat o sciffi  tipu Ježíš, hřích, odpuštění milost apod. tak klidně napiš taky. Pokud budu moct, pomůžu ti.

Podzimní série článků BROKEN VESSELS (rozbité nádoby) jsou příběhy lidí, kterým se v minulosti staly, nebo se jim dějí, fakt těžkě věci.
Přeju si a modlím se, aby sdílení těchto příběhů vedlo k povzbuzení a pomoci lidem, kteří prožívají něco podobného. Budu vděčná i za Tvoje modlitby.
Většina autorů si přeje zůstat v anonymitě hlavně kvůli rodině a dalším lidem v příběhu. Pokud chceš ale konkrétního autora kontaktovat, stačí napsat mě na facebook www.facebook.com/bespeshl/, nebo na mail Ludmilaandrs@gmail.com a já Ti se svolením autora, ráda předám konakt. 

You Might Also Like

0 komentářů